Proč kritika vůči strážníkům míří nesprávným směrem
Problematika bezdomovectví je především sociální otázkou, kterou nelze řešit pouze prostřednictvím bezpečnostních složek.
Přestože se strážníci s lidmi bez domova setkávají denně, jejich pravomoci jsou jasně vymezeny zákonem. Pokud osoba bez domova neporušuje právní předpisy, hlídka nemá zákonný důvod k zásahu. Ano, lidé poukazují na osoby bez domova sedící na lavičkách v parcích, před nákupními centry nebo pohybující se na hlavním nádraží a jeho okolí. Je to logické, jelikož tyto osoby vyhledávají místa, kde mohou od kolemjdoucích dostat peníze, které však mnohdy končí nákupem láhve alkoholu.
Bezdomovectví není primárně bezpečnostní problém
Bezdomovectví je komplexní jev, který zasahuje do oblastí sociální práce, zdravotnictví, dostupnosti služeb i městské politiky. Strážníci mohou zasáhnout pouze tehdy, když dochází k protiprávnímu jednání, ohrožení života či zdraví nebo narušování veřejného pořádku. V případech, kdy osoba pouze přebývá na veřejném prostranství, nepije alkohol, neobtěžuje okolí a neporušuje žádnou vyhlášku (např. bivakování, žebrání, atd.), nemá městská policie zákonnou možnost ji z místa vykázat.
Strážníci mají ruce svázané, pokud systém nefunguje
Městská policie dlouhodobě spolupracuje se sociálními službami, terénními pracovníky, neziskovými organizacemi i zdravotnickými zařízeními. Pokud však některá část systému není dostatečně kapacitně nebo legislativně zajištěna, strážníci se ocitají v situaci, kdy:
- mohou nabídnout pomoc,
- mohou kontaktovat sociální služby,
- mohou monitorovat zdravotní stav,
-mohou řešit přestupky,
ale nemohou:
- přinutit osobu odejít,
-přinutit ji přijmout pomoc,
- přinutit ji využít noclehárnu,
-přinutit ji změnit životní styl.
Preventivní činnost je rozsáhlá, ale často neviditelná
Strážníci provádějí pravidelné kontroly lokalit, kde se osoby bez domova zdržují. Tyto kontroly mají za cíl ochranu života a zdraví, prevenci kriminality, monitoring rizikových míst a spolupráci se sociálními pracovníky. Mnoho zásahů probíhá tiše, bez konfliktů a bez pozornosti veřejnosti. Právě tato neviditelná práce tvoří podstatnou část každodenní činnosti hlídek.
Veřejnost někdy očekává, že městská policie „vyřeší“ bezdomovectví sama. To však není možné. Město při řešení otázky bezdomovectví již nyní maximálně využívá zákonem dané možnosti v oblasti sociálních služeb, zdravotní péče i bezpečnosti a veřejného pořádku, avšak v rámci platné legislativy není možné účinně zabránit tomu, aby se osoby bez domova zdržovaly na veřejných prostranstvích. K tomu by byly nutné zásadní a komplexní změny zákonů tohoto státu, které města naléhavě potřebují od našich zákonodárců. Strážníci mohou řešit pouze důsledky, nikoli příčiny. Dokud však nebude systém nastaven tak, aby umožňoval efektivní práci všech složek, budou mít strážníci v mnoha situacích ruce svázané.